To pane nevim, ale myslim si, ze je lepsi, aby deviant hnil ve vezeni, nez aby verejnost testovala, zda je vylecen. On deviant, jak jeho oznaceni napovida, neni to same, co nejaky nadrzeny blbecek, co se jednou ozere a provede neco, co by nemel.
Moc hezká myšlenka, jen má dvě slabiny. Za prvé, rozhodnout o deviaci není otázka jednoduchého testu, ze kterého na konci vystoupí "je / není deiant" a už vůbec ne, jestli je léčitelný. Za druhé, lékař není od toho, aby někoho svým názorem odsuzoval. Lékař má léčit a o tom dávat zprávu.
Lékař v takovém procesu může vystupovat pouze jako autorita, která prohlásí: je / není to léčitelné, pracient chce / nechce spoluoracovat, stav je / není plně kompenzován, pacient umí / neumí rozpoznat svoje chování a je / není socializován.
Na konci tohoto procesu úvah, pokud dopadne příznivě pro pacienta, musíte na něj hledět jako na zaléčeného. Podobmně, jako nemůžete vyhodit řidiče z pracovní pozice jen protože má cukrovku, byť tušíte, že jdnou se mu zhorší zrak na tolik, že už nebude moci řídit.
Pokud byste si zahrával s jakkoliv nemocnými diskriminačně, pouštíte se na děsně tenký led. Ono zní hezky populárně, že devianti mají hnít za mřížemi a asi najdete zástupy lidí, co s takovou zjednodušenou tezí budou souhlasit. Jen dřív nebo později dojdete Vy, nebo někdo jiný, třeba i k tomu, že je lepší rizikové lidi mít v detenci preventivně, případně jim vzít možnost se množit, a co já vím, třeba se jich, jako podlidí rovnou zbavit. Právě proto se nesmí takový diskriminační proces ani nastartovat. V trestním právu musí platit zlatá zásada: lepší aby tisíc zločinců běhalo na svobodě, než aby jeden nevinný pykal.
Ono to ale v praxi vypada, ze kdyz chcete dodrzovat predpisy, tak muzete tahnout a najmou nekoho jineho s vetsi flexibilitou. (...) Toto lidi naucite jedine tak, ze s ridicem zavrete zamestnavatele za spoluzodpovednost, protoze nevytvoril pracovni podminky
Přesně|! A ty zaměstnance donutíte k obraně jedině tak, že jim ukážete, že nejsou chráněni před zákonem, ale musí se vzepřít takovému zaměstnavateli. Ano, pokud mě zaměstnavatel nutí přejet Evropu v nesmyslném termínu, musím se třeba obrátit na Inspektorát práce, nebo zakázku odvézt podle pravidel provozu a poté se třeba se zaměstnavatelem soudit. Nelze očekávat, že nápravu zjedná stát bez toho, aniž by iniciátorem takového procesu byl sám zaměstnance. Ano, je dost možné, že si bude muset v mezičase hledat i jinou práci - ale kdo žijeme bez rizik?
Příkladem jsou masy řidičů, které mají právo na to, aby v Evropě brali za práci aspoň minimální mzdu dané země, kterou projíždějí. Nejčastěji se u nás hovoří o Německu. A hle, už je zde pár soudních sporů, které ti zaměstnanci pravděpodobně vyhrají. Takže to asi jde, není to jen utopie. Jen v prvním případě nedostane opticky nic přidáno - ale to jen opticky. Ve skutečnosti ten soud bude také o penězích: aby dostal stejné peníze za méně práce, méně rizik. Jenže na to jsou lidé moc pohodlní - tak snad rizika trestů je donutí se bránit zvůli zaměstnavatelů.