Za celý život se mi asi nejméně náročně koukalo na oranžový Hercules (mono). Pozadí černé, písmo oranžové, spíše dohněda. Ale jde o subjektivní pocit, žádná reálná měření. Ovšem, tenkrát byla většina sw psána tak, aby se s ním dalo reálně pracovat i na monochromu (a to i v grafickém prostředí). Což osobně považuji za důležitější, než jen násilnou záměnu bílé za černou. Např. i ostatní barvy musí sedět, ladit, nebýt rušivé (nebýt kontrastní když nemusí být, když např. nejde o pravdu průšvihové varování, atd.). Myslím, že pokud se s možností inverzního barevného schématu nepočítá od začátku (redukováním počtu barev*, možností záměny barvy za jiný typ písma/italic/bold/jas ...), tak se radikální změnou barev nadělá více škody než užitku. (Zdůrazňuji, jde o osobní názor, pouze zkušenost /cca 25 letou/ s namáháním očí, jediného subjektu.)
Také, už od dob ZX Spectra, okamžitě výrazně snižuji kontrast i jas (z výroby, u kolegů na PC, ...). U televize to bývalo pochopitelné, u dnešních LCD už tak ne.
* Opět jen pocit - připadá mi, že na bílém podkladě vynikne a dá se (bez namáhání oka) rozlišit více barev než na podkladě černém. Možná, že na černém podkladě mi přijde více barev kontrastních (rušivých) pro běžné použití - možná, bílý podklad už spoustu z nich "přeřve", oko si zvykne a ostatní nebere jako rušivé.