Názor ke zprávičce Výlet do historie intelektuálního vlastnictví od vita - „Nenechám veškeré rozhodování o tom CD na autorovi. Je...

„Nenechám veškeré rozhodování o tom CD na autorovi. Je tu i uživatel se svými právy. Když si CD koupí, má mít možnost ho normálně používat, včetně kopií pro vlastní potřebu, bez různých dalších nesmyslných omezení. Pokud chcete lidem tato práva brát, směřuje to k fašismu. To že se autorovu rozhodování o díle dají nějaké rozumné meze rozhodně není jeho ošizení.“

Pokud jde jen o kopírování o vlastní potřebu (toho, co jsem koupil), pak jsme tu celou dobu ztráceli čas, proti tomu nic nenamítám.

Vždyť je to přesně naopak, práva nechci brát já, ale vy! Jaké právo beru uživateli? Vy chcete diktovat majiteli věci, za jakých podmínek může věc, která _je jeho_, nabízet („buď přistoupí na to, že si zákazník může nechat auto opravit kdekoliv, nebo na to nepřistoupí, auta nevyrábí“ – to je postavené na hlavu, tohle směřuje k nesvobodě), já pouze chci po zákazníkovi, aby dodržel kupní smlouvu (kterou se rozhodl přijmout dobrovolně a jestli se mu nelíbí, tak si věc nekoupí, nemá ji a žádné straně se nestalo příkoří). Ta omezení nejsou nesmyslná, ta omezení jsou taková, jaká mezi sebou dobrovolně dohodli.

Je to o tom, že někdo chce něco zadarmo, případně za jiných podmínek, než mu držitel věci (a tedy jediný, kdo o ní může rozhodovat) nabízí. Podobně zvrácené názory panují např. u prodeje notebooků s operačním systémem – zákazníci mají pocit, že mají právo na jejich vysněný model notebooku bez operačního systému a chtěli by po státu aby prodejce donutil prodávat _jeho vlastní_ věc za podmínek zákazníků.

Jsem přesvědčen, že více než 90 % mých spoluobčanů si myslí, že v této hypotetické situaci by měl stát zakročit ve prospěch těch, kteří si myslí, že mají právo na něco, co není jejich a co neumí vytvořit (nebo právě proto?):

Všichni pekaři na světě, kteří umí péct rohlíky, se rozhodnou je nikomu nenabídnout. Pečou je jen pro sebe a pochutnávají si na nich. Ostatní lidé by si také dali rádi rohlík, ale nikdo z nich ho neumí vytvořit a nedokáže se to naučit. A pekaři jsou neoblomní…

Nebo by „řešením“ bylo toto? Pekaři můžou péct rohlíky jen pokud je budou nabízet i ostatním, kdo na to nepřistoupí, rohlíky ať nepeče a živí se jinak:) Už to chápete?