> U dynamickeho jazyka v dobe prekladu neni a nemuze byt typ promenne znam a byt kontrolovan.
To je zbytečně ideologické myšlení.
Prostě i v dynamickém jazyce, kterým Python je, se typ u velké části proměnných dá zjistit inferencí.
Prostě pokud mám funkci/metodu, která má jasně dané vstupní typy a uvnitř používá jen otypované funkce,
jsou výsledek i všechny mezivýsledky opět jasně otypované.
To, že toho Python nevyužívá s poukazem na to, že je "přece dynamický", NENÍ VÝHODA. Je to prostě nevyužití potenciálu a rozšíření prostoru pro chyby, které se zjistí až za běhu...
Mimochodem, proměnných, které nejsou otypovatelné inferencí, bude v typickém programu minimum: jen ty, které přiletí z ne-standardně-knihovních funkcí, ze souboru, sítě apod.
Nevidím důvod, proč by funkce std. knihovny nedeklarovaly vůči okolí svoje otypování, protože beztak vnitřně typ kontrolují...