Názor ke zprávičce Vyšlo LibreOffice 6.1 s řadou novinek od Lael Ophir - Menu mají výšku přesně těch 15 pixelů, o...

Menu mají výšku přesně těch 15 pixelů, o kterých mluvíte. I když chcete jen menu třetí úrovně, tak to znamená kliknout na položku o výšce 15 pixelů (pravda širší než vyšší), poté sjet dolů myší a nevyjet z menu vlevo ani vpravo, tam najet na vybrané submenu, rozbalí se třetí úroveň menu, a vy pokračujete myší doprava. Přitom se musíte udržet v rámci té vybrané položky (15 pixelů!) a neuhnout nahoru ani dolů. V tom menu třetí úrovně pak změníte směr opět na nahoru-dolů, ale nesmíte přejet příliš doleva nebo doprava, protože jinak můžete začít zase od začátku. V submenu čtvrté úrovně je to prostě jen o úroveň úchylnější. Tohle je podle vás ideální UI? Vždyť je to jako hra "projdi bludiště myší, a když se dotkneš zdi, tak zemřeš a začínáš od začátku" :D. V tom videu Story of the Ribbon je celkem pěkně ukázáno, že menu je dobrý interface, pokud má jednu nebo dvě úrovně, ale pokud přeroste do třetí nebo nedej bože čtvrté úrovně, tak je třeba hledat vhodnější UI.

Proklikání karet by nemělo být potřeba, protože jsou funkce tříděné lépe než v menu. Nicméně pokud uživatel aplikaci nezná a nerozumí způsobu třídění, tak bude hledat i v klasickém menu. Jen v něm bude hledat ještě častěji a půjde mu to ještě hůř.

První karta ribbonu je File, a neotevírá klasické menu. Máte pravdu, že ve Wordu 2007 to tlačítko nemělo popis a zasahovalo až do levého horního rohu okna. Důvod byl jasný: levý horní roh obrazovky je velmi snadno k dosažení, protože se tam zarazí myš při pohybu doleva nahoru. Ze stejného důvodu se na menších obrazovkách snadněji používají menu na MacOS: pohyb myši směrem nahoru se zarazí na horním kraji obrazovky, takže je snáz k dosažení. Ve Windows musíte na snadno dosažitelný kraj obrazovky, a od něj teprve dolů. To všechno popisuje Fitts's law. Nakonec ale zjevně zvítězila tradice.
Mimochodem ten Word 2007 při prvním spuštění blikal tím "Office buttonem" a byla u něj zobrazená nápověda. Někteří uživatelé to ale zjevně nepobrali, takže kartu přejmenovali na File, i když tam nejsou výhradně věci týkající se souboru.

Opakuji že mi výhrady stylu "já to v tom ribbonu nemůžu najít" přijdou od uživatelů Linuxu naprosto směšné. Naučíte se zpaměti stovky příkazů a jejich syntaxi. Naučíte se umístění a jména logů, naučíte se regexy. Naučíte se skriptování v bashi a tisíc dalších věcí. Nemáte problém používat vi s tuším pěti režimy, které nejsou nijak vizuálně indikované, bez jakékoliv vizuální nabídky příkazů, s použitím regexů… Ale nevyznáte se na pouhých devíti kartách, které máte celou dobu zobrazené před sebou, a přepínáte mezi nimi kliknutím nebo točíkem myši?! Nerozhodí vás když vaše distro změní umístění ovládacích prvků oken zprava doleva, nebo když přijde z Gnome na "fakt kvalitní" Unity (případně opačně) a kompletně u toho překope ovládání. Ale je obrovský problém když je něco na kartě namísto v menu?! Nemáte problém editovat konfiguraci v textových konfigurácích, jejichž umístění a jména si musíte prostě zapamatovat. Ale je veliký problém když v nové verzi Windows "všechno úplně překopou" (například tak že můžete stisknout Win+X a mít po ruce power user menu), a vy pak "nemůžete nic najít"?! Tohle přece nemůžete myslet vážně. Je to buď vaše lenost, nebo jste se s věkem odnaučili se učit. A já si tipnu na tu první možnost.