Názor k článku
Vysoké školy zakazují hodinky na zkouškách od mhepp - Rád bych zde reagoval na vlákno, které vzniklo...

Rád bych zde reagoval na vlákno, které vzniklo pod mým prvním příspěvkem...

Nechci říkat, který styl učení je lepší, na to nejsem kompetentní. Je tu ale jeden faktický rozdíl, který vnímám jako podstatný. Příklad se zeměpisem jsem vzal záměrně, protože jsem zeměpis nikdy neměl zrovna moc v lásce. Co je mi po černém uhlí na Kladně, nebo po těch pošahaných Himalájích (parafrázuji)?

Mnozí ale nevidí souvislosti a jak taková věc zasahuje do běžného života. Dneska puberťáci opravdu nepotřebují vědět, kudy protéká ta řeka. Mají navigace. Za mých školních let byla navigace něco nepředstavitelného. Z pohledu učitelů proto základní zeměpis byla příprava na budoucnost -- orientace v mapě, práce s měřítkem, přehled o vzájemné pozici větších měst. Jak jinak bych se dostal z místa A do místa B? Jedno jestli autem, vlakem, pěšky na kole? Tehdy nikdo netušil, že navigace s přesností na metry bude v každém telefonu, který budeme nosit v kapse.

Vezměte ale dnešním lidem jejich navigaci a řekněte, aby někam dojeli. Poraďte někomu, že má jet po silnici číslo XYZ a odbočit na silnici číslo ZYX, která ho tam dovede. Bude se na vás dívat jako na magora, protože možná poprvé v životě uslyší něco o tom, že cestou se dá orientovat podle čísla silnic. Najednou ten zeměpis dostává význam. Dokonce i ta slepá mapa. To černé uhlí na Kladně sice stále ne, ale to jsou Cimrmanovy pomněnky a zapomněnky.

Věci jako navigace a www.povinacetba.cz jsou prostě berličky, na které se příliš spoléháme a které nejsou potřeba. To stejné ty chytré hodinky, o kterých se zde (ne)diskutuje.

Co se týče dějepisu, ten existuje ve dvou variantách -- dějepis velkých událostí a dějepis všedních dní. Je samozřejmě snažší učit jen ten „velký“, protože nepotřebuje přemýšlet o souvislostech...

Na druhou stranu bych naše školství nechtěl kritizovat, protože pořád má celkem dobrou úroveň. Před pár lety jsme byli v Německu na jedné větší, mezinárodní akci. Pominu schopnost cizinců domluvit se -- Němci uměli jen německy, Francouzi uměli jen francouzsky, Italové uměli jen italsky, Angličani odmítali mluvit s kýmkoliv kdo „prznil“ jejich rodný jazyk a nic jiného neuměli. Češi zvládali obvykle dva jazyky -- jeden lépe, jeden hůře (relativní hodnocení, ne absolutní). A ve všech národnostech se divili, že Česká Republika je v EU a dokonce v rámci Schengenu. Němci byli docela zděšeni, když zjistili, že máme dokonce společné hranice. Tento problém se ale vyskytoval pouze mezi našimi vrstevníky. Tehdy nám bylo lehce přes dvacet, co se týče sociálních vrstev, bylo evropské zastoupení celkem homogenní (něco přes dvacet, studenti SŠ nebo VŠ všech oborů).