Názor k článku
Wikipedie debatuje nad obrázky v článku Rorschachův test od bpbp - Omyl je na vaší straně. Samozřejmě že záleží na...

Omyl je na vaší straně.

Samozřejmě že záleží na tom, jak je psycholog naladěn, rozhodně to může proces snímání i interpretace. ROR (v Exnerově podání – viz níže) je ale vysoce formalizovaná metoda a „nálada psychologa“ zde hraje výrazně menší roli než u jiných projektivních testů.

A bohužel je zvěřejnění obrazců opravdu velký problém.

Principielně ROR test funguje takto:

 – člověk je vystaven podnětu (skrvny)
 – a reaguje
 – administrátor testu si dělá o reakcích poznámky a sleduje velké množství řečeného, ale i neřečeného (např. dobu reakce)
 – pak se reakce zakoduji dle nějakého systému (pozorování převedu do symbolů a čísel – v česku jde celkem dopředu kodování dle Exnera, které je hodně propracované, více se používá stará škola Bohm)
 – pak se kod prožene algorytmem a tabulkama a vypadnou výsledky o psychice člověka v různých škálách (př. škály = depresivita)


Ten test je vysoko hodnocen – dává kvalitní a validní výsledky.

Princip toho, že to „funguje“, je že tabulky a algorytmy byly vymyšleny a odladěny na velkém vzorku dat – ví se jaké jsou statisticky typické odpovědi, co je norma u normálních lidí a jak na ty podněty reagují lidi, kteří jsou depresivně strukturovaní (to berte jako zjednodušení).

Samotné tabulky (tj ty obrázky co jsou teď public domain) vymyslel Rorsach 192× – metoda se mezitím rozvíjela, ale pořád se vztahuje k těm samým obrázkům. Takže jsou v tom tisíce člověko let vědecké práce, testování a ověřování.

Problémů jejich zveřejnění je několik

• etický – ROR se dokáže podívat pěkně do hloubky – když metodu použije vyškolený psycholog v rámci své praxe, tak je to ok – je tam vztah pacient-doktor, kdy vy se dobrovolně, nebo nedobrovolně vydáte všanc profesionálovi na duši.

Ale když se k metodě dostane třeba personalista a podstrčí vám ji u pohovoru (ne celou administraci, stačí i jen jeden vhodný obrazec), tak o vás může zjistit věci, které byste určitě nechtěli aby věděl.

• prakticko-etický – metoda staví na tom, že ty obrazce člověk vidí víceméně poprvé a nějak se k nim vztahuje. Takto to bylo měřeno, takto byly získány data. Pokud vejdou obrazce do všeobecné známosti a bude se vědět, jaké jsou „výsledky“ a jaké podněty vyvolávají – tak se tím naruší jejich validita.

A tak je to i s jinými psychologickými testy – jsou chráněny ze stejných důvodů – aby je vám někdo nepropašoval do života a aby byla zachována jejich funkce.

Totéž píše i Odstavec „Protection of test items and ethics“ http://en.wikipedia.org/…rschach_test#…