Na jejím místě bych se snažil sám zjistit, co je se mnou špatně.
V některých případech může pomoci „kamarádka-vrba“, se kterou se dá
problém probrat. Psycholog je takovýmhle „kamarádem-vrbou“, který by
člověka měl vyslechnout, a navést ho tak, aby řešení nalezl (a občas
pomůže medikace, která zmírní příznaky symptomy, a dá člověku čas
najít odstup a řešení). Žádný psycholog ale problém pacienta
nevyřeší; v nejlepším případě s ním najde cestu k řešení, kterou
si pacient musí projít sám. Celkem chápu, že tihle kamarádi-vrby by měli
mít nějaké „školení“. Nepředstírejme ale, že o vědu.
Ten despekt z mé strany nepramení ze samotné funkce psychologa či
psychiatra. Je to 1) díky spáchaným NEOMLUVITELNÝM příšernostem, ze
kterých jsem zde některé popsal, 2) protože se psychologie i psychiatrie
snaží působit jako vědecké obory, i když jejich metody jsou nezřídka
neprůkazné, a mají k vědě na hony daleko. Pokud vaší kamarádce pomůže
šaman, který občas rituálně pojídá novorozence drcené s medem a
pepřem, tak k němu sice můžeme cítit despekt, ale pořád jí
pomohl ;)