Ve skutečnosti instalace ovladače trvá pár vteřin, a removable disk se mountuje na první volné písmeno (pokud nebyl už dříve na daném stroji namountován jinam). Disk může být na FATxx, exFAT, NTFS, UDF, a nejspíš by šlo i ISO9660. Samozřejmě si můžete doinstalovat drivery dalších FS, včetně ext2/3.
Na obsah souborů se zcela správně kašle, protože z něj nelze jednoznačně určit typ souboru. Přípony jsou naprosto debilně skryté, a power useři jako první věc nastavují že se skrývat nemají (plus že Explorer má synchronizovat strom s pravým panelem, nemá skrývat skryté soubory atd.).
Teď o tom jak skvělé je to na Linuxu: vložíte externí médium a nic se nestane, protože automounter tradičně nefunguje. Začnete se hrabat v polkitu, a nakonec to nějak prostřelíte. Pokud je to disk od uživatele Windows, bude všechno fungovat, pokud tedy váš Tux nezboří NTFS. Když se vám ale poštěstí narazit na disk od uživatele Linuxu, máte problém. Dotyčný uživatel Karel měl na svém systému UID 63555 (třeba od podnikového LDAP), je vlastníkem souborů i adresářů, a vy si bez roota ani neškrtnete.
Pokud se vám podaří úspěšně udělat s diskem co potřebujete, tak počkáte až nebude svítit kontrolka, a odpojíte ho. Bohužel jste ho zapomněl odmountovat, a měl jste dneska smůlu, takže kernel oops.