Nedávno jsem řešil jaký FS vybrat pro přenos dat mezi Lin, Win XP a novějšími.
Vyšlo mi z toho lépe exFAT, kvůli podpoře souboru > 4GB
Akorát ve WinXP to chtělo vytáhnout ze záhrobí správný patch:
https://archive.org/details/winxp-exfat-driver
God Bless Webarchive.
Díky za tip, ten mě nenapadl a tak jsem se po něm podíval a plánuji ho vyzkoušet.
Proč pro něj nejsou běžně v Linuxu připravené utility (jako pro jiné běžné FS) a je třeba je instalovat?
V některých diskuzích hlásili problém se zapisovatelností pod WinXP, že ho tam měli připojený jen pro čtení.
Doporučovaný postup je zeroing před formátováním, trochu nepraktické.
Místy hlásili problém s dostupnou velikostí, která byla nižší, než skutečná.
Ale dám mu šanci.
UDF sice zní jako teoreticky dobrý nápad, ale pečlivě si to ozkoušejte. V praxi můžete dost narazit s implementacemi těch ovladačů v různých systémech.
Další věc je, že to bylo fakt primárně svázáno s dobovými optickými médii, nikdo to moc nerozvíjí dál, netestuje, neoptimalizuje.
Stran té kompatibility, je tam pár problémů, které už zřejmě nikdo nebude řešit.
Na Windows je například několik problémů.
- UDF nefunguje to zařízeních s nativním 4k blokem, případně s emulací standardního 512b (512e).
- Windows vyžadují mít MBR a UDF partition přes celý disk. Ostatní systémy ne, tam naopak být nesmí, aby se to automaticky připojilo. Existuje na to workaround, s fejkovou MBR na začátku disku. Celkem prasečina, která občas rozbíjí připojení i na některých zařízeních.
- progresivní zpomalování při operacích s větším množství souborů (např. kopírovat tisíce souborů z nějakého git repa). Občas totální výtuhy při souborových operacích (i když je to z normálního disku).
- na Windows XP s posledními service packy je UDF jen read-only, zápis případně jen s ovladači třetích stran (Sonic, Nero..).
Bohužel si to pamatuji ještě z období různých CD-RW, DVD RAM napříč systémy atp. Že by to bylo spolehlivé, to se úplně říct nedá, obnovoval jsem i pár poměrně kritických průšvihů.
Možná na nějaké velké soubory (jako filmy na flešku) v pohodě, případně vytvořit image a už neměnit obsah a jen z ní číst, to bude také v klidu. Na nic moc jiného bych to neřešil.
Další věc je, že třeba exFAT nebo FAT32 na relativně novějších linuxových jádrech podporuje posílání trim (online discard option, nebo přes fstrim). Pokud by to bylo třeba na externím SSD, tohle je docela zásadní fíčura. Jinak s UDF byste musel vylejt všechna data, poslat blkdiscard na trim celého zařízení a pak data vrátit.
Na zmíněné problémy se skrytou partition, případně přehled workaroundů se můžete podívat třeba sem:
https://github.com/JElchison/format-udf
Je tam shell skript pro přípravu takového divnoodílu, jinak tu skrytou partition umí rovnou udělat i mkfs.udf z udftools.
Osobně bych se na zapisovatelné UDF vykašlal. Pokud jste si už našel cestu s exFAT, nebo ještě líp s NTFS, tak obě tyhle zmíněné varianty budou podle mě za současného stavu lepší.