Obsah
1. Krátká rekapitulace – počátky vývoje počítačů v SSSR
2. Sálový počítač Strela-1 a „trojkový“ počítač Setuň
3. První generace počítačů Ural založená na technologii elektronek
4. Druhá generace počítačů Ural – příchod revolučních polovodičových součástek
6. Výpočetní výkon a periferní zařízení počítače Ural-11
8. Nejvyšší model řady Ural – počítač Ural-16
1. Krátká rekapitulace – počátky vývoje počítačů v SSSR
V šestnácté, sedmnácté a osmnácté části seriálu o historii výpočetní techniky jsme si popsali některé počítače, které byly v průběhu padesátých a na začátku šedesátých let minulého století navrženy a vyráběny v bývalém SSSR. Jednalo se především o počítače, jež byly založeny na dnes již překonaných technologiích – elektromagnetických relé, elektronkách (diodách, triodách…), feritových pamětech, děrných páskách, děrných štítcích a v některých případech taktéž na Williamsových trubicích (jde o paměťové zařízení založené na principu práce televizní obrazovky) a bubnových pamětech, což jsou předchůdci moderních pevných disků.
Obrázek 1: Paměťová jednotka umožňující čtení i zápis dat na děrné pásky. Některé velmi staré počítače dokonce používaly děrné pásky jako paměť ROM se zaznamenaným programem. Děrná páska potom musela být na konci slepena, aby bylo možné postupně procházet všemi instrukcemi programu, včetně skoků (páska se posunovala vždy jen jedním směrem, proto skok zpět musel být proveden přetočením celé pásky). Rychlost zpracování instrukcí tímto způsobem – maximálně desítky za sekundu. Děrné pásky charakterizuje především počet bitů umístěných v jednom sloupci. Typicky se využívaly pásky pětibitové (dálnopis), sedmibitové (pro každý ASCII znak je rezervován právě jeden sloupec) a osmibitové (typicky ASCII znak + paritní bit). Mimochodem: víte, proč má v kódování ASCII znak DEL hodnotu 127? Tato hodnota odpovídá v binárním kódu sedmi jedničkám, tj. sedmi otvorům v jednom sloupci. Když programátor potřeboval udělat na pásce opravu (smazat jeden znak), postačilo proděrovat zbývající otvory v daném místě pásky a operační systém tento znak poslušně ignoroval.
Ve druhé generaci počítačů navržených a vyráběných v SSSR se, podobně jako v ostatních zemích, přešlo na technologie založené na polovodičových součástkách. Vznikly tak první „tranzistorové“ počítače, například dále zmiňované typy Ural-11, Ural-14 a Ural-16, a později též počítače vybavené integrovanými obvody s různou mírou integrace. Vrcholem vývoje byly počítače vybavené mikroprocesory, ale v tomto období již začal být poměrně jasně patrný technologický rozdíl mezi zeměmi RVHP a USA či Velkou Británií (ovšem tímto obdobím se dnes nebudeme zabývat).
Obrázek 2: Některé moduly počítače MESM včetně jeho řídicího (operátorského) panelu.
Prvenství mezi elektronickými počítači patří v SSSR stroji označovanému zkratkou MESM, který je dokonce mnoha historiky označován za vůbec první programovatelný elektronický počítač v Evropě. Počítač MESM (v azbuce МЭСМ – „Малая Электронно- Счетная Машина“, neboli „malý elektronický počítací stroj“) byl navržený Sergejem Alexejevičem Lebeděvem. Tento počítač, jež pochází z let 1948 až 1951, obsahoval více než 6000 elektronek, dokázal provést až tři tisíce operací za minutu a spotřeboval pro svůj provoz 25 kW energie (a cca stejné množství energie pro jeho chlazení). Vidíme tedy, že slovní spojení „Малая Машина“ je nutné chápat v kontextu doby.
Obrázek 3: Další fotografie operátorského panelu počítače MESM. V pozadí můžeme vidět část jeho řadiče a aritmeticko-logické jednotky (každý „puntík“ představuje jednu elektronku).
2. Sálový počítač Strela-1 a „trojkový“ počítač Setuň
Dalším počítačem, se kterým jsme se v předchozích částech tohoto seriálu seznámili, byl počítač Strela-1, který byl vyráběn v poměrně malé sérii v průběhu let 1953 až 1956. Po technologické stránce byl tento počítač sestaven z elektronek a polovodičových diod, pro úschovu dat sloužily bubnové paměti a především Williamsovy (katodové) trubice. Externí (vysokokapacitní) paměti byly tvořeny především jednotkami s výměnnými magnetickými páskami a jednotkami pro čtení i zápis dat na děrné štítky. Celkový počet elektronek (většinou se jednalo o dvojici triod umístěných v jedné baňce, které mohly být společně použity pro implementaci klopného obvodu, logického členu atd.) dosahoval 6200 kusů, počet polovodičových (germaniových) diod dokonce šedesáti tisíc kusů.
Obrázek 4: Elektronky s nažhavenými vlákny. Jedná se o elektronky zkonstruované takovým způsobem, aby bylo možné v jedné skleněné baňce vytvořit větší množství na sobě nezávislých systémů (například dvojici dioda+dioda, dioda+trioda atd.).
Poměrně velké množství diod bylo v počítači Strela-1 použito pro implementaci násobičky a modulu pro provádění základních maticových operací; s využitím diod byla realizována taktéž paměť ROM. Obvodová implementace násobičky sice může vypadat poněkud nezvykle (a není ani ekonomická), ovšem počítače Strela-1 byly určeny především pro provádění numerických výpočtů (například různých simulací), nikoli pro hromadné zpracování dat, takže existence násobičky znamenala citelné urychlení výpočtů – rychlost výpočtů dosahovala 2000 operací za sekundu, přičemž zpracovávaná čísla byla uložena ve formátu plovoucí řádové čárky s 35 bity rezervovanými pro mantisu a 6 bity pro exponent.
Obrázek 5: Pohled na počítač Strela, z jehož rozměrů je zřejmé, proč se těmto strojům říkalo „sálové počítače“.
Dále jsme si popsali snad nejzajímavější počítač, který byl v SSSR vyroben. Jednalo se o počítač Setuň (v azbuce Сетунь), který byl v průběhu let 1956 až 1958 navržen a sestrojen v Moskevské státní universitě mladým týmem složeným z čerstvých absolventů, jehož vedoucím byl S. L. Sobolev. Ústředním stavebním prvkem tohoto počítače byly zejména polovodičové diody a feritové paměti (nikoli tranzistory ani elektronky, i když ty se samozřejmě taktéž musely použít, například na obnovu hran v signálu i jeho napěťových úrovní). Z polovodičových diod a dalších prvků byla sestrojena hradla pracující na principu prahové logiky.
Obrázek 6: Říčka Setuň, která dala název jednomu z mála typů trojkových počítačů na světě.
Počítač Setuň je z historického hlediska zajímavý především z toho důvodu, že používal trojkovou soustavu, a to jak při ukládání numerických či znakových hodnot, tak i při vyjadřování logických stavů a výrazů – namísto běžných bitů se tedy zpracovávaly takzvané trity. Pro programování tohoto počítače se využíval programovací jazyk DSSP (Dialog System for Structured Programming), který měl mnoho vlastností společných s Forthem, především způsob deklarace nových funkcí (slov) a používání dvojice zásobníků (konkrétně zásobníku operandů a zásobníku návratových adres). Ovšem jazyk DSSP, na rozdíl od Forthu, plně využíval možností trojkové soustavy, což ho činí obzvláště zajímavým (například konstrukce IF vedla k rozvětvení běhu programu na jednu ze tří větví, nikoli na jednu ze dvou větví, jak to známe z prakticky jakéhokoli jiného programovacího jazyka). V průběhu devadesátých let minulého století dokonce došlo k portaci tohoto neobvyklého a přitom implementačně velmi jednoduchého jazyka na osobní počítače.
Obrázek 7: Trojkový či „tritový“ počítač Setuň.
3. První generace počítačů Ural založená na technologii elektronek
V sedmnácté části tohoto seriálu jsme se taktéž seznámili s technickými parametry první generace počítačů Ural. Počítač Ural-1, který vznikl již v roce 1957, byl založen, podobně jako mnoho dalších soudobých počítačů, na technologii elektronek. Tento počítač používal bubnovou paměť s kapacitou 1024 slov (jejíž kapacita se v dalších modelech až osmkrát zvýšila). Rychlost rotace bubnu byla rovna 6000 otáčkám za minutu, takže přístup k požadovaným údajům byl velmi rychlý (samozřejmě v kontextu doby). Jako externí paměť bylo možné použít děrnou pásku s typickou kapacitou deset tisíc slov uložených na jedné pásce či magnetickou pásku s kapacitou čtyřicet tisíc slov.
Obrázek 8: Dobová fotografie počítače Ural-1.
V předchozím textu jsem při zmínkách o kapacitách pamětí použil termín „slovo“, které mělo u počítače Ural-1 šířku 36 významových bitů (40 bitů celkem, ovšem jen v některých případech, například při zabezpečení ukládaných dat), podobně jako například u počítačů IBM 704. Jako výstupní zařízení počítače Ural-1 se používala tiskárna a někdy taktéž obrazovka osciloskopu, zejména v případě, kdy bylo zapotřebí zobrazit grafy, které byly výsledkem výpočtů. Zajímavé bylo, že tento počítač vyžadoval třífázové napájení, podobně jako například některé modely superpočítačů Cray o mnoho let později, a jeho špičková spotřeba dosahovala až 30 kW (včetně nezbytného chlazení).
Obrázek 9: Zrestaurovaný počítač Ural-1.
Druhým počítačem série Ural byl počítač nazvaný (celkem očekávaně) Ural-2. Tento počítač již dokázal provést dvanáct tisíc operací součtu či rozdílu (nebo libovolnou logickou či bitovou operaci) za sekundu, popř. tři tisíce násobení za stejnou časovou jednotku. Jednalo se o počítač, který byl poměrně úspěšný, neboť bylo vyrobeno přibližně 200 kusů těchto strojů, což není v kontextu doby malé množství (například sálových počítačů Strela-1 zmíněných v předchozí kapitole bylo pravděpodobně vyrobeno pouze 7 až 10 kusů).
Obrázek 10: Počítač Ural-2 vyfocený v muzeu spolu s moderním notebookem položeným vedle řídicího panelu.
Kromě samotného výpočetního výkonu tohoto počítače se vylepšily i prakticky všechny jeho další parametry, především velikost feritové paměti, kapacita paměti bubnové, která dosahovala 8192 slov, přičemž bylo možné použít až osm těchto pamětí současně atd. Kapacita magnetických pásek byla rovna 260 tisícům slov, počet jednotek magnetických pásek mohl dosahovat až dvanácti kusů, tj. v daný okamžik mohl počítač přistupovat až k třem milionům slov (samozřejmě sekvenčním přístupem, nikoli náhodně). Základní technologie však zůstala stejná, jako u jeho předchůdce Uralu-1 – elektronky (konkrétně typ 6N8), germaniové diody a feritové paměti.
Obrázek 11: Další fotografie zrestaurovaného počítače Ural-2. Tento počítač se programoval (ostatně jako mnoho tehdejších strojů) přímo ve strojovém kódu postupným zadáváním instrukcí i jejich operandů v osmičkové soustavě pomocí tlačítek umístěných na řídicím panelu. Tímto způsobem s počítačem Ural-2 v minulosti „konverzoval“ i známý programátor a vizionář Charles Simonyi, po němž je mj. pojmenována maďarská notace zápisu prefixů u jmen proměnných a funkcí (kdo zná například WinAPI, jistě se s touto notací již mnohokrát setkal). Mimochodem: Maďarsko (rodná země Charlese Simonyio) tehdy vlastnilo tři kusy tohoto počítače.
4. Druhá generace počítačů Ural – příchod revolučních polovodičových součástek
Ovšem cena a spolehlivost počítače Ural-2 (a taktéž i jeho následovníků Ural-3 a Ural-4, které s ním byly po technologické stránce v mnoha ohledech téměř shodné) byla i přes zvýšení všech jeho výkonnostních parametrů oproti svému předchůdci stále poměrně striktně omezena použitou technologií, tj. elektronkami. Rostoucí složitost aritmeticko-logické jednotky i řadiče totiž znamenala, že muselo být použito více elektronek, jejichž spolehlivost a životnost je poměrně malá, především když vezmeme v úvahu jejich celkový počet. I jediná vadně pracující elektronka mohla, i přes určité jištění některých funkcí počítače, způsobit jeho nefunkčnost, což znamenalo nutnost zastavení výpočtů, nalezení vadné elektronky (což nebylo zcela triviální) a znovuspuštění celého programu (výpočtu).
Obrázek 12: Elektronky použité v počítači Ural-1.
Není proto divu, že tvůrci počítačů na celém světě se po objevu tranzistorů poměrně rychle přeorientovali na novou technologii a začali stavět řadiče i aritmeticko-logické jednotky s využitím těchto revolučních součástek (v SSSR byla poměrně často používána logika ECL, která se vyznačovala větší spotřebou ale také větší rychlostí, než logika TTL). Nová generace počítačů Ural začala být navrhována již v roce 1959 a o rok později již existovaly plány s jejich základní strukturou. Vedením vývoje byl pověřen osvědčený B. I. Ramejev, s jehož prací jsme se již stručně seznámili. Výsledkem práce Ramejevova vývojového a konstrukčního týmu byly (částečně vzájemně kompatibilní) tranzistorové počítače Ural-11, Ural-14 a Ural-16, které byly vyráběny během let 1963 až 1971. Tyto počítače se poměrně intenzivně používaly především ve výpočetních centrech, mj. i pro potřeby sovětského kosmického programu.
Obrázek 13: B. I. Ramejev, konstruktér počítačů Ural.
5. Počítač Ural-11
Prvním skutečně vyráběným počítačem řady Ural, při jehož konstrukci byly využity polovodičové součástky, byl počítač pojmenovaný Ural-11. Postupně bylo vyvinuto několik vzájemně kompatibilních verzí tohoto počítače, které bylo možné rozeznat podle písmena (samozřejmě zapsaného v azbuce) uvedeného na konci jejich jména. Jedná se o následující varianty: Ural-11А, Ural-11Б, Ural-11В, Ural-11Г, Ural-11Д a Ural-11Е (jak je z tohoto označení patrné, bylo pro rozlišení jednotlivých modelů využito prvních šest písmen azbuky). Počítače Ural-11 začaly být vyráběny na přelomu let 1963 a 1964 a staly se velmi populární – používaly se jak v různých podnicích pro provoz matematicky zaměřených aplikací (numerické výpočty, simulace, lineární programování), tak i na některých universitách pro výuku programování (ostatně se pro tyto účely používal již Ural-1 a Ural-2).
Obrázek 14: Třetí stupeň rakety R-7 (nazvaný Block-E). Tato raketa byla použita v programu Luna. Samotnou sondu Luna-1 můžeme vidět uprostřed tohoto bloku. V kontextu tohoto článku je zajímavé, že trajektorie letu Luna-1 k Měsíci byla spočtena právě na počítačích Ural-1.
Jednalo se o na dobu svého vzniku pouze průměrně velké stroje – jejich spotřeba dosahovala až 4 kW (tj. cca pětkrát méně, než u elektronkových počítačů) a vyžadovaly instalaci v místnosti o minimální ploše 35 m2, což je opět méně než u průměrných počítačů založených na elektronkách nebo dokonce elektromechanických relé. Řadič těchto počítačů rozpoznával cca 230 instrukcí (z toho 124 instrukcí bylo základních a dále neměnitelných), ovšem díky modulární výstavbě Uralu-11 bylo možné instrukční sadu do jisté míry měnit v závislosti na aktuální konfiguraci počítače, což je dnes, v dobách mikroprocesorů, řešitelné pouze na zcela jiné úrovni, například pomocí změny mikroinstrukční sady procesoru. Instrukce většinou obsahovaly jeden až dva operandy, takže se instrukční soubor odlišoval od tříadresových instrukcí používaných například na počítači Ural-1. Navíc bylo možné při adresování operandů uložených v operační paměti použít jeden ze sedmi index registrů, takže tvorba programů pracujících například s poli byla poměrně snadná (mnoho aplikací, které pro Ural-11 vznikly, bylo napsáno v makroassembleru popř. v autokódu, později též ve Fortranu).
Obrázek 15: Ukázka programu napsaného ve FORTRANu II, ve kterém můžeme mj. vidět i použití aritmetického IF.
6. Výpočetní výkon a periferní zařízení počítače Ural-11
Aritmeticko-logická jednotka počítače Ural-11 mohla zpracovávat slova o šířce 12 nebo 24 bitů. Rychlost provádění výpočtů byla vyšší, než u předchozí generace počítačů Ural, a to jak při práci s celočíselnými údaji, tak i při zpracování reálných čísel (resp. podmnožiny reálných čísel). Aritmeticko-logická jednotka dokázala provést až 50000 operací za sekundu. Jednalo se o součty, rozdíly a bitové i logické operace, nikoli o operace multiplikativní, které byly pomalejší, a to i v případě instalace externí HW násobičky (která byla představována samostatnou poměrně velikou skříní). Kromě celočíselných hodnot bylo taktéž možné pracovat s čísly uloženými v systému plovoucí řádové čárky, u nichž se 24 bitů využívalo pro uložení mantisy a 12 bitů pro exponent. Rychlost provádění základních aritmetických operací s čísly v systému plovoucí řádové čárky byla rovna cca 1000 operacím za sekundu, multiplikativních operací s těmito čísly mohlo být za jednu sekundu provedeno maximálně 330. V následující tabulce je pro porovnání s jinými stroji vypsána rychlost základních celočíselných aritmetických operací prováděných v ALU:
| Operace | Operand 1 (bitů) | Operand 2 (bitů) | Operací/sec. | Poznámka |
|---|---|---|---|---|
| ADD, SUB, AND… | 12 | 12 | 50000 | |
| ADD, SUB, AND… | 24 | 24 | 50000 | |
| MUL (násobení) | 24 | 24 | 350 | bez HW násobičky |
| MUL (násobení) | 24 | 24 | 14000 | s HW násobičkou |
| MUL (násobení) | 24 | 12 | 25000 | s HW násobičkou |
Periferní zařízení počítače Ural-11, především různé paměťové jednotky, byly uzpůsobeny takovým způsobem, aby mohly pracovat s 24bitovými slovy. Základem byla feritová (nikoli už polovodičová) paměť s kapacitou 4096 až 16384 slov, tj. 6 až 24 kilobajtů, kterou bylo možné doplnit o bubnovou paměť s kapacitou 98000 až 399000 slov. Pro trvalé uložení dat se využívala magnetická páska s kapacitou jednoho až osmi milionů slov, čtečka a zapisovačka děrných štítků a samozřejmě také čtečka a zapisovačka děrných pásek. Čtení děrných štítků probíhalo rychlostí 700 štítků (karet) za minutu, záznam byl samozřejmě poněkud pomalejší – 100 karet za minutu (při záznamu se musela karta mechanicky proděrovat, kdežto čtení probíhalo na optickém principu). K počítači se dodávaly i různé tiskárny, podniky a university disponující Uralem-11 však mnohdy využívaly vlastní řešení, například upravené dálnopisy atd.
Obrázek 16: Bubnová paměť je předchůdcem dnešních pevných disků. Na rozdíl od nich se pro každou stopu využívala samostatná sada čtecích a zápisových hlav, což zjednodušilo konstrukci paměti (nemusel se implementovat mechanismus pro vystavení hlav) a umožnilo paralelní zápis/čtení ze všech stop současně. Kvůli poměrně malému množství stop však byla kapacita bubnové paměti malá.
7. Počítač Ural-14
Dalším počítačem řady Ural založeným na technologii polovodičů, který byl zkonstruovaný Baširem Ramejevem, byl stroj nazvaný Ural-14. V mnoha ohledech se jednalo o počítač podobný výše popsanému Uralu-11 (týká se to zejména konstrukce řadiče a aritmeticko-logické jednotky), ovšem některé jeho výkonnostní parametry byly vylepšeny. Například feritová paměť měla kapacitu 4× až 16× větší než u Uralu-11 (65536 slov oproti 4096 nebo 16384 slovům), na každé magnetické pásce mohlo být uloženo 8 až 16 milionů slov a dokonce se u těchto počítačů objevily i magnetické disky s kapacitou 5 až 40 milionů slov, což ve standardních jednotkách odpovídá 7,5 až 60 megabajtům. I přes tyto poměrně velké kapacity externích pamětí se počítače Ural-11 používaly, podobně jako jejich předchůdci, především v těch oborech, kde bylo zapotřebí provádět spíše opakované numerické výpočty a nikoli hromadné zpracování dat (počítače Ural například nedokázaly efektivně pracovat s textovými řetězci, podobně jako některé dnešní signálové procesory, u nichž je práce na úrovni jednotlivých bajtů mnohem pomalejší než práce s celými slovy).
Obrázek 17: Fotografie kosmické sondy Luna umístěné v Bloku-E (třetím stupni rakety R7).
8. Nejvyšší model řady Ural – počítač Ural-16
Konečně se dostáváme k nejvýkonnějšímu počítači řady Ural zkonstruovanému s využitím diskrétních polovodičových součástek. Jedná se o počítač nazvaný Ural-16, který začal být sériově vyráběn v roce 1969, tj. celých šest let po vzniku prvního modelu založeného na polovodičích. Tento počítač byl zpětně kompatibilní s modely popsanými v předchozích kapitolách, navíc však obsahoval například podporu pro zpracování numerických hodnot uložených ve formátu plovoucí řádové čárky s 39 bity mantisy a 7 bity exponentu (použitý formát se nápadně podobá formátu popsanému ve standardu IEEE 754, který je dodnes podporován matematickými koprocesory). Rychlost aritmeticko-logické jednotky se zvýšila, takže například součet dvou 48bitových celých čísel mohl být proveden za 10 mikrosekund, což odpovídá 100000 celočíselným operacím za sekundu (je to dvojnásobná rychlost oproti předchozím modelům). Taktéž operace násobení byla díky odlišně zapojené násobičce urychlena – tato operace mohla být provedena za 30 mikrosekund.
Obrázek 18: „Tranzistorový“ počítač Ural-16.
V následující tabulce jsou uvedeny parametry některých modulů počítače Ural-16:
| Modul (+vlastnost) | Hodnota |
|---|---|
| Kapacita feritové paměti | až 131 tisíc slov (131072) |
| Kapacita magnetické pásky | 8 až 32 milionů slov |
| Kapacita bubnové paměti | 98 až 400 tisíc slov |
| Kapacita disku | 5 až 40 milionů slov |
| Rychlost čtení děrných štítků | 700 za minutu |
| Rychlost záznamu na děrné štítky | 110 za minutu |
| Rychlost tisku | až 400 řádků za minutu |
Obrázek 19: Nosná raketa R-7 na jejíž špici můžeme vidět sondu Luna.
Aplikace, které měly být spouštěny na počítači Ural-16, se zpočátku vytvářely především v makroassembleru nebo v takzvaném autokódu pojmenovaném AMRU. Autokód je nízkoúrovňový programovací jazyk ležící přibližně v polovině cesty mezi assemblerem (jazykem symbolických instrukcí) a vyššími programovacími jazyky (C, Fortran, Algol). V autokódu se mohou používat jak přímo instrukce procesoru, tak i zapisovat jednoduché výrazy, konstruovat podmíněné bloky kódu a tvořit základní programové smyčky (ovšem deklarace vlastních datových typů, použití polí apod. většinou není podporována). Programové konstrukce zapsané v autokódu se poměrně přímočarým způsobem převádí do assembleru, který je potom přeložen přímo do strojového kódu daného procesoru. Kromě assembleru a autokódu AMRU bylo možné na počítači Ural-16 použít i specializované jazyky ALGAMS a ALGEC, popř. standardizovaný a v SSSR podle všech indicií velmi oblíbený vysokoúrovňový jazyk ALGOL-60.
Obrázek 20: První fotografie odvrácené strany Měsíce na světě odvysílaná sondou Luna-3. Fotografie podobné kvality byly následně upraveny a zkombinovány, výsledkem byla poměrně podrobná mapa odvrácené strany Měsíce.
9. Odkazy na Internetu
- Generations of the COMPUTERS: From lamp „monsters“ to integrated chips
http://www.bashedu.ru/konkurs/tarhov/english/generat.htm - The Luna Missions
http://www.lpi.usra.edu/expmoon/luna/luna.html - Luna programme
http://en.wikipedia.org/wiki/Luna_program - SDC Image Catalog Luna 3
http://nssdc.gsfc.nasa.gov/imgcat/html/mission_page/EM_Luna3_page1.html - Luna-3
http://en.wikipedia.org/wiki/Luna3 - Earth's Moon – Luna 3
http://nssdc.gsfc.nasa.gov/imgcat/html/object_page/lu3_1.html - Computing and cybernetics in CEE
http://www.burundi.sk/monoskop/index.php/Computing_and_cybernetics_in_CEE - Williams Tube
http://en.wikipedia.org/wiki/Williams_tube - Williams Tube
http://www.computer50.org/kgill/williams/williams.html - 60's style Soviet computer technology (video – slovensky)
http://blogs.techrepublic.com.com/classic-tech/?p=163 - Soviet Computer URAL2
http://www.youtube.com/watch?v=LChE-9fg7c8 - Tribute to the Soviet Computing – Part I
http://www.youtube.com/watch?v=1Zx4NEAAt-E&feature=related - Computers – Deception by Control Data Corporation
http://reformed-theology.org/html/books/best_enemy/chapter05.htm - Timeline of Computer History
http://www.computerhistory.org/timeline/ - Russian Virtual Computer Museum: Strela Computer
http://www.computer-museum.ru/english/strela.htm - Russian Virtual Computer Museum: General-Purpose Automatic Digital Computer „Ural-11“
http://www.computer-museum.ru/english/ural11.htm - The Hidden Side of the Moon
http://www.mentallandscape.com/L_Luna3.htm - History of computing hardware
http://en.wikipedia.org/wiki/History_of_computing_hardware - History of computer hardware in Soviet Bloc countries
http://en.wikipedia.org/wiki/History_of_computer_hardware_in_Soviet_Bloc_countries - Computers – Deception by Control Data Corporation
http://reformed-theology.org/html/books/best_enemy/chapter05.htm - Strela computer
http://en.wikipedia.org/wiki/Strela_computer - Ural (computer)
http://en.wikipedia.org/wiki/Ural_(computer) - Setun
http://en.wikipedia.org/wiki/Setun - DSSP AND FORTH. COMPARE ANALYSIS
http://www.forth.org.ru/~dssp/msdos_e/papers/daf.txt - Bashir Iskanderovich Rameev
http://www.computer-museum.ru/english/galglory_en/rameev.htm - Architecture and computer code of Strela computer
http://www.computer-museum.ru/english/strcomm.htm - ‚Ural‘ Universal Automatic Digital Computers
http://oai.dtic.mil/oai/oai?verb=getRecord&metadataPrefix=html&identifier=AD0756074 - URAL
http://www.bashedu.ru/konkurs/tarhov/english/ural.htm - Algol 68 – Years in the USSR
http://www.computer-museum.ru/english/algol68.htm - Strela-1, the First Soviet Computer: Political Success and Technological Failure
http://portal.acm.org/citation.cfm?id=1158833
http://www.computer.org/portal/web/csdl/doi/10.1109/MAHC.2006.56
ČLÁNKY DO MAILU