Jsou Windows za peníze a Linux zadarmo?

Zažitá iluze

Náklady na provoz operačního systému vypadají značně jinak z pohledu koncového uživatele, z pohledu domácího uživatele a z pohledu administrátora informační infrastruktury. Oblíbené klišé, ke kterému mají tendenci se přiklánět dokonce i někteří lidé, kteří se profesionálně zabývají problematikou GNU/Linuxu, je, že je zadarmo. Zůstaneme-li ve světě desktopových počítačů, pak že zatímco Linux je zadarmo (včetně takřka všech myslitelných nástaveb a aplikací), za Microsoft Windows je nutné platit velké peníze. A že tyto peníze jsou velmi často pouze daní za to, že používáme něco, co používají všichni ostatní.

Je to zažitá iluze, která nereflektuje celou řadu reálných nákladů spojenou nejenom s pořízením, ale i s provozem operačního systému. A jakkoliv to může vypadat zvláštně, i s následným ukončením jeho provozu. Opusťme svět domácích uživatelů a pokusme se na náklady spojené s provozem Linuxu, respektive Windows podívat z perspektivy firemní infrastruktury. Prozatím tak, že se je pokusíme identifikovat.

Zadarmo je za darmo

Linux v úloze pracovní stanice se vyznačuje nulovými pořizovacími náklady na licence (nepočítáme s cenou média), pokud nepožadujeme profesionální instalační, nebo provozní podporu či pokud nepoužíváme distribuci s obsaženým proprietárním softwarem. Pořizovací (tj. licenční) náklady na Windows jsou nenulové, ale velmi pohyblivé. Jejich výše záleží na různých faktorech, na typu licence, na počtu licencí, na konkrétním modelu operačního systému i na tom, kdo si jej vlastně pořizuje. Od typu licence se pak odvíjí i to, zda obsahuje podporu (tím se nemají na mysli aktualizace).

Standardní cena licence Windows s podporou od Microsoftu (tedy ne v podobě OEM) není příliš vzdálená ceně linuxové distribuce s podporou dodavatele. Rozdíl je pochopitelně v nákladech na dodatečný software (kancelářský balík, zabezpečení). Zde se však často nachází chyba kalkulací, neboť i počítač s Microsoft Windows lze vybavit po stránce pracovního softwaru volnými nástroji a naopak počítač s Linuxem může jinak využívat proprietární, drahý software.

Železo

Mezi moderními verzemi Windows a distribucemi Linuxu dnes nejsou příliš velké rozdíly v nárocích na systémové prostředky. Laciný desktopový počítač je schopen prakticky stejného provozu Linuxu i kterýchkoliv aktuálních Windows. Linux může přinést úsporu při softwarové aktualizaci, respektive při prodlužování morální životnosti staršího hardwaru.

Zde se ale k nákladům na samotný systém přidávají náklady spojené s jeho adaptací na hardware, což onu úsporu naopak snižuje. Provoz starších Windows na novějším hardwaru může mít naopak svá pozitiva (vyšší výkon starších aplikací při zachování kompatibility) i značná negativa (nedostatek ovladačů, z toho plynoucí nevyužití zaplacené kapacity). Provoz starších distribucí Linuxu na novém hardwaru je vedle toho úplný nonsens. V každém případě platí, že pokud nepořizujeme zcela nové vybavení, jsou náklady na zprovoznění linuxových počítačů, nebereme-li v úvahu náklady spojené s administrací a lidskou prací, nižší, než je tomu u Windows.

Za vším hledej člověka

Jeden z mnoha dalších zažitých omylů v oblasti informačních technologií ve firmě je, že uživatelé jsou zvyklí pracovat s Windows. Platí to pouze u těch uživatelů, kteří mají v rámci operačního systému počítače volnost. Existují ale stovky profesí, kdy uživatel sice pracuje celý den s počítačem, ale pouze s jednou konkrétní aplikací (pokud nevěříte, podívejte se třeba na poštu, do sázkové kanceláře nebo do velkoobchodů s nábytkem). Náklady na vyškolení uživatele pak závisí na konkrétní aplikaci, nikoliv na operačním systému. Linux umožňuje ušetřit za administraci systému, za jeho zabezpečení a za softwarové komponenty, které jsou u jednoaplikačních PC v případě Windows nutností, v případě něj zbytečností (má se namysli antivirový software a aplikace, které se přímo netýkají práce uživatele).

Pokud má uživatel pracovat s více aplikacemi, je tedy víceméně „pánem“ svého pracovního PC, stává se návyk na Windows problémem – a přeškolení dodatečným nákladem. Tito uživatelé jsou ale současně daleko častěji kreativními a řídícími pracovníky. U nich se předpokládá lepší schopnost učení, což náklady na přeškolení snižuje – a postupně tlumí i zvýšené náklady na jejich technickou podporu.

Samotná uživatelská podpora je oříškem. U jednoaplikačních počítačů není v jejich nákladech příliš velký rozdíl. U univerzálních PC můžeme v případě nasazení Linuxu čekat vyšší náklady na podporu uživatelů, pro které se jedná o nový software. Na druhé straně uživatele s Windows mají častěji tendenci k experimentování a k potenciálně destruktivním činnostem.

Na konci a na začátku

Již od implementace systémového softwaru, tedy Linuxu či Windows je potřeba přemýšlet o nákladech na jeho likvidaci. Samotná PC se po ukončení jejich životnosti prodají, případně ekologicky recyklují. Software na jejich discích je předtím vymazán (případně, i když by se to nemělo dělat, zanikne s nimi). Náklady na likvidaci softwaru se nacházejí v tom, že je potřeba před ukončením životnosti vyvést z něj všechna data, dokumenty a informace, a že je současně nezbytné zabránit tomu, aby „opuštěný“ software na PC ke zlikvidování představoval bezpečnostní hrozbu. Tyto náklady, mající především charakter ceny lidské práce, jsou prozatím u Linuxu vyšší než u Windows, což je analogické k nulovým nákladům na pořízení.

Protože každý konec je ale současně začátkem, představují „likvidační“ náklady na jednu generaci systému současně s pořizovací cenou generace nové, při zachování hardwaru u Linuxu ve srovnání s Windows, úsporu. Nejde přitom opět jen o cenu nového systému (ta může být díky „softwarovému pojištění“ velmi nízká i u Windows), ale zejména o samotné provedení jeho upgrade, které je u moderních distribucí Linuxu plně automatizováno.

Na závěr

Náklady na provoz Windows a Linuxu jsou ve skutečnosti ve firemním prostředí podobné, a to bez ohledu na „bezplatnost“ jednoho a „drahotu“ druhého. Spíše než cenou bychom se tak při volbě systému měli nechat vést jinými faktory, například bezpečností, náročností na údržbu v „provozním“ stavu, nebo očekávanou dobou podpory dodavatelem. Jestliže existuje místo, kde je (alespoň) skutečný problém s náklady na straně Linuxu, je tomu tak u proprietárních pracovních aplikací. Ty jsou však záležitostí každé jednotlivé implementace.