S tím, jak jsou počítače běžnou součástí každodenního života mnoha uživatelů, se množí i morálně zastaralé kusy, na kterých už neběží poslední hry, není možno provozovat velmi náročné aplikace, a proto se jednoduše nakoupí nový hardware.
S počítači je to ale jako s auty. Někdo musí jezdit posledním modelem, někdo jednoduše chce, ale jinému zase stačí bazarový kus, který slušně jede a moc nežere. S tím, jak kvalita a výkon PC stále roste, roste i kvalita „odpadu”, který zůstává. Zatímco před pár lety se volně rozdávaly stroje s procesory 486, dneska vám kamarád klidně přenechá starší Pentium II na 300 MHz, které mu už k ničemu není.
Mnoho kutilů a experimentátorů zajásá, přinese si takový počítač domů a začne přemýšlet, co dál. Pochopitelně je napadne: „Dám si tam Linux!” A problém je na světě. Pokusíme se probrat si nejčastější problémy spojené s podobnou akcí a zkusíme odpovědět na běžné dotazy.
Problematiku můžeme rozdělit na dvě části: hardwarovou a softwarovou. Podíváme se, jaký hardware by bylo dobré zvolit a jaký software mu můžeme ušít na tělo.
Hardware
Zabýváme se staršími počítači, takže řekněme, že by to mělo být něco pod 500 MHz. To je taková hranice, nad kterou už byste neměli při instalaci ani při práci narazit na větší potíže. Já například k běžné práci používám Pentium III na 800 MHz a není problém na něm pouštět filmy ve formátu MPEG4.
Podíváme se postupně na jednotlivé komponenty a jejich kvality potřebné k běžnému provozu systému. Předpokládejme, že chceme mít PC na takzvanou kancelářskou práci. Budeme na něm chtít občas něco napsat, pustit si mp3, přečíst poštu a prohlédnout nějaké ty webové stránky.
Procesor
Už jsme se zmínili o horní hranici, kterou můžeme oddělit starší železo od toho nového. Co ale spodní hranice? Počítači typu Pentium 100 se nemá příliš cenu zabývat. Už jich ani v bazarech moc neleží a jejich výkon je opravdu nízký. Přesto je možno s trochou trpělivosti používat i tyto stroje. Ale musíte hodně slevit nebo používat převážně konzoli.
Spíše se ale hodí na provoz nějakých menších serverů pro váš PanelákNET. Jako malý web server, firewall nebo mail server poslouží ještě velmi dobře. Většina dnešních desktopových aplikací je na ně už ale příliš náročná.
Řekněme, že ale Pentium na 200 MHz už by mohl být dobrý základ. Na něm se vám už podaří rozchodit většinu rozumně použitelných aplikací a nebude tak hrozné s tím pracovat. Pentium II na 300 MHz už by se mělo chovat velmi dobře.
Paměť
Dostáváme se ke kritickému bodu, kterým je paměť. Obecné pravidlo praví, že paměti není nikdy dost. V tomto případě to platí dvojnásob, protože extrémním swapováním bychom přišli i o zbytky výkonu, které nám zůstanou.
Zapomeňte u desktopu na 16 MB RAM a podobné hodnoty. Absolutním minimem by mělo být 64 MB a rozumným pak 128 MB, případně zkuste ještě někde pohledat a přidat, co najdete. Každý megabajt se hodí. Rozdíl mezi 128 a 192 MB paměti se může projevit velmi silně.
Ukládání dat
Velikost disku je otázkou, každopádně by se na něj měl vejít celý systém a ještě by měl kus zůstat. Také budeme potřebovat nějaký ten swap a podobně. Na swapu rozhodně nešetřete. Pokud máte méně paměti, bude se vám hodit.
Můj systém zabírá 3 GB, a to jsem celkem minimalista. Samozřejmě je možno ušetřit na mnoha místech, ale za rozumné minimum považuji 5 GB diskového prostoru. Nepředpokládám, že by měl být problém sehnat v bazaru za pár korun něco většího.
CD-ROMky a různé vypalovačky DVD a všeho možného stojí dnes i v běžném obchodě (čili nové) pár korun. Určitě se vám bude hodit, a pokud nechcete investovat, alespoň na instalaci byste si měli nějakou připojit.
Přídavné karty
Ostatní je čistě na vašich preferencích. Zvukovou, síťovou a video kartu si zvolte dle libosti. Pokud možno vše do PCI slotů. ISA způsobuje mnoho problémů a výkon taky za moc nestojí. Síťovku samozřejme pořiďte 100 Mbit, rozdíl je skutečně znát a při přesunech dat nebudete zbytečně čekat.
Software
Takže před sebou máme nějaký ten počítač se slušným množstvím paměti a jsme připraveni k akci, tedy k instalaci. Otázkou je, co vlastně budeme instalovat. Volba systému se zdá být na první pohled klíčovou a mnoho uživatelů se v diskusích ptá právě na na ni.
Asi vás zklamu, ale na samotné distribuci vlastně moc nezáleží. Každá se dá při troše šikovnosti „přiohnout” pro naše potřeby, z každé můžete vyházet nepotřebné věci. Mnohem důležitější než distribuce je software, který si nainstalujete. K tomu se ale dostaneme později.
Samozřejmě je při volbě systému důležité, aby podporoval vaši architekturu. Když budete instalovat na Pentium 200, asi není dobrý nápad sáhnout po distribuci kompilované pro i686.
Osobně bych vám doporučil Slackware nebo Debian. První jmenovaný jsem používal na P 166 a druhý na P 100. Obě distribuce distribuovaly velmi dobře. Existují také distribuce speciálně navržené tak, aby obsahovaly software pro starší stroje. Jednou takovou je například ze Slackware vycházející z DeLi Linux.
Správce oken
Pro grafické prostředí doporučuji nějakého rozumně lehkého správce oken, jako je WindowMaker, FluxBox, Blackbox, Ratpoison, Fvwm, IceWM, Enlightenment a podobně. Velmi dobré zkušenosti jsou i s prostředím XFce. Obecně tyto programy nezaberou příliš mnoho paměti a chovají se velmi svižně.
Někteři uživatelé mají dobré zkušenosti dokonce i s prostředím KDE. To je sice nepoměrně větší konzument paměti, ale zase obsahuje spoustu programů a knihoven, které jsou už předem připraveny v paměti. Důležité pak je ale co nejvíc využívat aplikací z tohoto prostředí, abychom se vyhnuli dalšímu ukusování paměti cizími knihovnami (GTK a podobně). Rozhodně nezkoušejte použít KDE na počítači s méně než 128 MB RAM.
Webový prohlížeč
Web hýbe světem a většina uživatelů bez něj neudělá ani krok. Proto je prohlížeč klíčovou aplikací moderního desktopu. Na Linuxu máme poměrně široké možnosti volby. Pokud jste se rozhodli používat KDE, určitě maximálně využívejte Konqueror. Jak ukázal velký test webových prohlížečů, jedná se v prostředí KDE jednoznačně o nejrychlejší software svého druhu.
Ostatní uživatelé mohou sáhnout například po Firefoxu. Jeho start sice na starších strojích trvá, ale používat se dá. O něco lepší zkušenosti pak mám s Kazehakase a podobnými odlehčenými prohlížeči s jádrem Gecko. Velmi dobře se chová také Opera, která startuje a běhá mnohem rychleji než Firefox.
Na start si sice v obou případech počkáte (na P 166 skoro minutu v případě Firefoxu), ale pak jsou pro běžné přečtení pošty, novin a článků na Rootu docela dobře použitelné.
Kancelářský balík
Rovnou zapomeňte na obludu jménem OpenOffice.org a raději se rozhlédněte po něčem menším. V KDE to může být například KOffice, šitý přímo na míru prostředí. Pro ostatní bude velmi dobrým kandidátem na word processor například Abiword, který je i na starších strojích velmi svižný a za poslední roky šla jeho kvalita velmi prudce nahoru. Zvládne pracovat jak s formátem OpenDocument, tak i třeba s microsoftím DOCem.
Pokud potřebujete tabulkový kalkulátor, doporučuji například Gnumeric. Ten je sice součástí GNOME, ale velmi dobře pracuje také samostatně a zvládne většinu běžných prací, které po něm budete požadovat.
Přehrávání multimédií
V této oblasti jste vlastně omezeni jen výkonem procesoru. Na hodně pomalých počítačích můžete počítat maximálně s pouštěním mp3 například s pomocí přehrávače XMMS, na rychlejších mašinkách už si přehrajete i nějaké to video. Tam můžete použít například přehrávač MPlayer, který si sami zkompilujete na míru svému procesoru.
Další aplikace
Ostatní programy jako Jabber klienti, kalkulačky, prohlížeče obrázků, FTP klienti a podobně, budou na počítači fungovat naprosto standardně. U těchto nenáročných aplikací není potřeba hledat něco speciálního. Můžete tak použít to, na co jste zvyklí.
Vzdálený desktop
Toto je kapitola sama pro sebe. Pokud budete občas chtít na svém počítači koukat na film nebo si přece jen budete chtít pustit náročnější aplikaci jako OpenOffice.org, můžete využít výhod vzdáleného zobrazování výstupu aplikací.
X Window System je na to přímo uzpůsoben, takže byste neměli mít problémy pustit po síti téměř cokoliv. Mohu potvrdit vlastní praktickou zkušeností. Na notebooku 166 MHz jsem si nechával přehrávat film. Stolní počítač jej s pomocí MPlayeru dekódoval z MPEG4 a posílal jej po síti (100 Mbit) na plochu notebooku. Ten byl zatížen asi na 60 %, ale film hrál naprosto nádherně bez jakéhokoliv problému.
Úplně stejně je možno provozovat libovolnou aplikaci. Nevýhodou samozřejmě je, že je potřeba mít puštěny oba počítače. Výhodou naopak to, že za každým z nich může sedět uživatel a oba mohou pracovat.
Závěrem
Pokud chcete postavit počítač pro maminku, manželku, děti nebo mladšího bratra, nemusí to být hned výkřik poslední techniky. Pravda je, že na spouštění některých aplikací si budete muset chvíli počkat, ale používat se to rozhodně dá.
Pokud využijete výhod vzdáleného desktopu, budete schopni na starém železe provozovat i náročné aplikace, které by rozhodně tak dobře nezvládalo. Pokud jste dobrodružná povaha, určitě se do experimentování pusťte. Pokud ne, raději utraťte nějakou tu korunu za novější hardware.
ČLÁNKY DO MAILU