Textové editory

V minulých článcích jsme si ukázali důležité pluginy pro editování zdrojových kódů v Sublime Text 2 editoru a dnes toho téma uzavřeme. Sublime Text 2 sice neumí nahradit specializované IDE, ale dokáže se mu přiblížit. Stačí k tomu pár pluginů, které doplní základní funkce a vývoj jde hned lépe.

Ne všechny textové editory jsou určené na psaní esejí a pracovních podkladů do práce. Některé se přímo zaměřují na kreativní jedince a snaží se jim co nejvíc ulehčit práci při psaní povídek a románů. I když se kolikrát tyto editory liší jen v „detailech“, dramaticky mohou změnit přístup k tvorbě textu.

Když byla vyvíjena hra Catacomb Snatch v rámci Humble Bundle Mojam, byl k tomu použit textový editor Sublime Text 2. Vývojáři rozhodně věděli, proč si tento editor vybrat, a pokud ho vyzkoušíte, zjistíte že dokáže ledasco usnadnit. V tomto článku se ho pokusím představit a vyzdvihnout hlavní vlastnosti.

Psaní scénářů není jen těžká dřina, ale také zábava. Pokud vás nedávno políbila múza nebo se psaním živíte a přemýšlíte, jak svou práci zefektivnit, mohl by vás zaujmout software na psaní scénářů Celtx. Obsahuje velké množství pokročilých funkcí a podobně jako Google Docs umožňuje sdílet vaše texty s ostatními uživateli.

V dnešním článku se poohlédneme za všestranným textovým editorem pod názvem TEA. Pokud jde o meze, žádné v něm nejsou. Je totiž vhodný jak pro vytváření klasických textových dokumentů, tak dokumentů v HTML, popřípadě XHTML. Navíc je podporován na mnoha operačních systémech a celkově nezabírá ani moc místa.

V osmnácté části seriálu o různých způsobech využití textového editoru Vim si řekneme, jakým způsobem je možné Vim nakonfigurovat a přeložit ze zdrojových kódů. Tato činnost může být užitečná buď při přidávání potřebných vlastností do Vimu, nebo naopak při zmenšování nároků Vimu na spotřebu operační paměti.

V sedmnácté části seriálu o různých způsobech využití textového editoru Vim dokončíme téma, jímž jsme se začali zabývat již minule – jedná se o kooperaci mezi Vimem a různými skriptovacími jazyky. Minule jsme si popsali rozhraní mezi Vimem a Pythonem, dnes se zaměříme na rozhraní pro programovací jazyk Perl.

V dnešní části seriálu o využití textového editoru Vim (nejenom) ve funkci vývojového prostředí si řekneme, jak je možné přímo z Vimu volat skripty naprogramované v některém z podporovaných skriptovacích jazyků. Mezi tyto jazyky patří zejména populární trojice Perl, Python a Ruby, ale taktéž TCL či Scheme.

V patnácté části seriálu o využití textového editoru Vim si ukážeme možnosti, které nám tento editor poskytuje při editaci souborů uložených ve formátech XML a HTML. Taktéž si ukážeme, jaké další nástroje, především vimovské skripty (makra) a externí utility je možné při úpravách XML i HTML využít.

V dnešní části seriálu o textovém editoru Vim dokončíme téma automatického formátování odstavcových textů. Dále si ukážeme některé triky využitelné především při editacích textových dokumentů zapisovaných ve značkovacích jazycích, zejména v XML, (X)HTML a (La)TeXu. Nezapomeneme ani na makro justify.vim.

V dnešní části seriálu o různých variantách využití textového editoru Vim nejprve dokončíme popis způsobů, jakými je možné zobrazovat důležité informace na pravítku a na stavovém řádku. Poté se zaměříme na velmi užitečnou oblast – automatické či poloautomatické formátování textů.

V dnešní části seriálu o využití textového editoru Vim (nejenom) ve funkci vývojového prostředí si popíšeme, jakým způsobem je možné konfigurovat takzvané pravítko (ruler) a stavový řádek (status line). V této dvojici oblastí okna Vimu lze zobrazit různé typy údajů, včetně informací získaných s využitím uživatelských skriptů. Samozřejmě je též možné měnit barvu popředí a pozadí pro jednotlivé položky.

V dnešní části seriálu o využití textového editoru Vim (nejenom) ve funkci vývojového prostředí si řekneme, jak je možné přenášet texty mezi Vimem a dalšími aplikacemi. Zatímco ve Windows je k tomuto účelu systémová schránka, v poněkud flexibilnějším X Window Systemu je k dispozici větší množství mechanismů.

V desáté části seriálu o použití editoru Vim ve funkci vývojového prostředí si popíšeme další tipy a triky, které je možné v editoru provádět. Ukážeme si především změny barvy a tvaru textového kurzoru i možnosti konfigurace myši. Taktéž si namapujeme různé operace či makra na klávesy či kombinace kláves.

V deváté části seriálu o editoru Vim (nejenom) ve funkci vývojového prostředí si popíšeme dvojici přídavných modulů. Jedná se o modul Netrw, který umožňuje editaci souborů umístěných na vzdálených počítačích a taktéž o modul snipMate určený pro vkládání částí kódu (code snippets) do editovaného textu.

Dnes dokončíme popis interního skriptovacího jazyka editoru a ukážeme si i několik více či méně užitečných příkladů jeho použití v praxi. Bude se například jednat o funkci, která do zdrojového kódu umožní vložit tělo počítané programové smyčky, popř. ze jména atributu vytvořit jeho getter a setter.

V předchozí části seriálu o textovém editoru Vim ve funkci vývojového prostředí jsme si řekli o interním programovacím jazyku Vim Script, který byl do Vimu přidán v roce 1998. Dnes budeme v popisu jazyka pokračovat, protože se budeme zabývat strukturovanými příkazy a zpracováním výjimek.

V šestém článku o textovém editoru Vim (nejenom) ve funkci vývojového prostředí si popíšeme základní vlastnosti skriptovacího jazyka, který byl do Vimu přidán již ve verzi 5.0 v roce 1998. Díky integrovanému skriptovacímu jazyku lze ve Vimu vytvářet i poměrně složité zásuvné moduly (pluginy).

V páté části seriálu o využití textového editoru Vim (nejenom) ve funkci vývojového prostředí se zaměříme na možná poněkud okrajovou, ale přesto užitečnou vlastnost. Jedná se o možnost definice vlastních syntaktických pravidel používaných pro zvýraznění syntaxe zdrojových kódů, popř. jakéhokoli jiného strukturovaného textu.

Ve čtvrté části seriálu o textovém editoru Vim (nejenom) ve funkci vývojového prostředí se budeme zabývat prací se značkami, včetně ukládání značek do souboru .viminfo. Poté si popíšeme práci s registry a ukážeme si, jak nakonfigurovat obarvení zdrojových kódů. Na to navážeme příště definicí syntaktických kategorií.

Ve třetí části seriálu o použití textového editoru Vim (nejenom) ve funkci vývojového prostředí si připomeneme, které příkazy lze využít při editaci zdrojových kódů, jak lze odsazovat bloky zdrojového kódu a posléze si popíšeme relativně novou funkci Vimu – technologii „omni completion“. Na závěr si řekneme, jak lze přímo ve Vimu vytvořit ze zdrojových kódů HTML stránku obsahující program se zvýrazněním syntaxe.

Ve druhé části seriálu o použití editoru Vim ve funkci vývojového prostředí si nejprve řekneme, jak lze v tomto textovém editoru lépe využít klávesu Caps Lock a posléze se seznámíme s propojením Vimu s překladači a externím nástrojem cstags. Ve druhé polovině článku si popíšeme čtveřici přídavných modulů.

Po delší době se opět vrátíme k textovému editoru Vim. Řekneme si, jaké nástroje může tento editor nabídnout vývojářům při jejich každodenní činnosti, tj. pro přípravu zdrojových kódů, navigaci v projektu, porovnávání dvou souborů či při překladu a opravě chyb. Nezapomeneme ani na použití Vimu jako hexa editoru.

V patnácté části seriálu o historii vývoje GUI se již naposledy budeme věnovat textovým procesorům, které pro komunikaci s uživatelem využívaly textové režimy počítačů IBM PC. Popíšeme si pravděpodobně nejzajímavější textový procesor XyWrite, jenž byl používaný například novináři, nakladateli či spisovateli.