Humor

Tak už je to tady, pět, čtyři, tři, dva, jedna, hurááá! Je tu nový rok 2011 a s ním i nové začátky, nové příležitosti, nové nápady a další úžasné věci, na které se všichni už těšíme. Přinášíme vám speciální komiksové PFko, které nás společně uvede do veselého nového roku. Tak ať je co nejveselejší!

Tak už to máme za sebou, dárky rozbaleny, kapřík spořádán, salátu už v lednici zbývá málo. Teď je na řadě posezení s přáteli a hlavně konečně to nejdůležitější – ten pravý duch Vánoc. Teď teprve máme čas si vychutnat celý ten čas rozjímání, pohody, klidu a všeho kolem. Ach, už cítíme tu duchovní podstatu.

Vánoce jsou na krku a většina z nás uvažuje nad tím, co koupí těm ostatním. Část předvídavějších z nás ale přemýšlí nad tím, že by dali dárek sami sobě. Má to mnoho výhod a minimálně se pak můžete radovat alespoň z jednoho dárku, když už vám ostatní dali jen papuče, rukavice a hnusného kulicha.

WikiLeaks, WikiLeaks, WikiLeaks… poslední dobou není ve zprávách na internetu, v televizi, v novinách prakticky nic jiného než tohle jedno slovo. Lidé sdílí šokující informace a virálně je šíří po vlnách internetu. Málokdo ale ví, že tyto šokující informace se objevovaly již dříve někde úplně jinde…

Doba se mění a moderní technologie se nás v posledních letech snaží přímo zavalit. Stará pravidla už neplatí, kdysi platné hodnoty jsou dávno za námi a musíme si zvykat na naprosto jiné poměry. Jednu z posledních revolucí přinášejí čtečky elektronických knih. Taky to s nimi nebudeme mít lehké.

Vážení přátelé, šokující informace na úvod: za méně než měsíc nás zase čekají Vánoce. Je tedy čas napsat Ježíškovi o dárky. Vybrat správný dárek pro ajťáka není jen tak, jelikož my prostě máme vkus, kterému průměrní lidé nerozumí. Pokusíme se proto nabídnout pár tipů na věci, které nám udělají radost!

Vědcům se konečně podařilo odhalit tajemství neviditelnosti! Objev, na který čekáme tisíce let, je konečně tady. Zatím sice není možné jej nasadit v praxi a jít v pravé poledne vyzvednout Monu Lisu, ale pokrok to je. Ukážeme vám, jak probíhala tisková konference s oznámením tohoto velkého objevu.

Ať si slavná Evropská unie říká co chce, některé národy jsou na tom prostě hůř než jiné. Ať už je to ekonomický rozmach, jazykové bariéry, inteligenční potenciál nebo historické vazby, někteří rovní jsou si rovnější. A co by ne – budeme adresní: chudáci my Češi, jsme to nikdy neměli lehké.

Každý ví, časy se mění. To už zpíval Bob Dylan a po něm stovky dalších. To, co bylo před časem samozřejmostí už dnes neplatí a naopak přicházejí věci nové, jiné a někdy i lepší. Často tak přicházejí na přetřes otázky, které by si před několika lety ještě nikdo nedokázal představit. Natož je vyslovit.

Čínský trh je v mnohém specifický a zvláštní a nemá obdoby jinde na světě. Má svá tajemná zákoutí způsobená levnou pracovní silou a silnou komunistickou diktaturou. Přesto se na něj snaží prorazit všechny velké a významné IT společnosti. Bohužel překážky bývají často větší, než by si většina těchto firem přála.

Že občas počítače nedělají to, co po nich uživatelé chtějí, na to už jsme si zvykli. Ale my taky nejsme úplně bez poskvrny, protože občas neděláme to, co po nás chtějí počítače. Po nocích se pak scházejí na chatech a nadávají na své uživatele a na jejich neschopnost. Jen počkejte, až nás jednou vymění.

Technologie jde stále dopředu, ty tam jsou doby, kdy byl počítač neskladnou krabicí vyplňující téměř všechno místo pod pracovním stolem. Procesory, paměti desky, všechno se zmenšuje a integruje. Stolní počítače občas vypadají jako krabička cigaret. A notebooky? Ty zas pomalu začínají evokovat list papíru…

Ze všech stran na nás útočí čtenáři svými dotazy ohledně komiksu, jeho přípravy, tvorby a zpracování. Několik let jsme se úspěšně bránili, ale teď už to opravdu dál nejde. Víme, že z toho bude skandál roku, ale my už prostě nemůžeme jinak. Máme pro vás odhalení celé a úplné pravdy o našem komiksu.

Skleróza to je někdy opravdový průšvih, ale čeká nás to zřejmě jednou všechny. Tedy pokud jí už dávno netrpíme. Jak říkal fenomenální Felix Holzmann: „A hlavně vám tři věci si nepamatuju – jména, čísla… é… čísla teda… no a to třetí už jsem zapomněl. A paměť… mám taky špatnou.“

O problémech fašistického Německa v posledních měsících druhé světové války toho už bylo napsáno opravdu hodně. Němci se opravdu snažili využít každé výhody, ale nakonec jim to nepomohlo. Dnes nahlédneme do posledních dní války a ukážeme si, jak žalostně selhalo využití nejmodernějších technologií.

Tonoucí se stébla chytá a přání je otcem myšlenky, to jsou dvě známá a krásná česká přísloví, která se hodí na situaci jedné nejmenované linuxové distribuce. Teď už je jen na ní jestli sleze hrobníkovi z lopaty, nebo je to s ní pořád zlé, jen se chová dle přísloví: Každá liška svůj ocas chválí.

Všude se o něm teď mluví, skoro všichni ho milují a někteří mocní ho naopak nenávidí a zakazují. Řeč je samozřejmě o službě Street View, kterou Google rozjíždí postupně ve velkých městech celého světa. Nahlédli jsme pod pokličku celé věci a teprve teď začínáme mít pocit, že je to docela fajn věc.

Seriály jsou zábavou velmi starou. Ten, kdo sledoval premiéru Nemocnice na kraji města nám dá jistě za pravdu. V poslední době ale seriály znamenají nový fenomén špičkových děl filmové kvality. Také diváků přibylo, za což vděčíme především internetu. Producenti už ale tak nadšení pravděpodobně nejsou.

My nevděční středoevropané jsme mistry světa v nadávání na to kde a jak žijeme. Přitom si vůbec neuvědomujeme, že v mnoha zemích na světě lidé žijí mnohem hůř než my, žijí pod tvrdou rukou diktatury, nemají nejmenší práva a o svobodě se jim možná ani nezdá. Nebuďme proto laxní k lidským právům!

Linuxová komunita se obvykle označuje za otevřenou, přátelskou a vždy přístupnou debatě. Ne vždycky ale setkání s komunitou dopadne tak, jak očekáváte. Ani deklarace otevřenosti vám totiž nezaručuje, že budete přijati s milým úsměvem a rozhozenou náručí. Zvlášť když jdete tak nějak proti proudu.

Už jste se někdy seznamovali přes internet? Je to docela jednoduché a pohodlné, ale nese to s sebou jedno velké riziko, že totiž můžete narazit na podivnou osobu, která bude frigidní, úchylná, ujetá, bude mít poruchu osobnosti, bude ošklivá, hloupá, učitelka nebo lesba. A nebo všechno dohromady.

Ať děláme v IT odvětví cokoliv, po čase je každý z nás nakonec zralý na psychiatra nebo alespoň na psychoanalytika. Záleží jen na tom, jak rychle dosáhneme vrcholu pomyslného psycho kopce. To není vtip, říká se mu break point a pak už vám nepomůže nikdo. Ale nikdo z nás neví, jak ten kopec máme vysoký.

„Chceš si zničit sekeru?“ ptá se známý a kdysi nepostradatelný Rozum do kapsy. „Vrhej jí, štípej dříví na kameni a nechávej ji venku. Rosa ti ji do rána krásně ozdobí rzí,“ zní rada odborníka. My jsme se rozhodli vytvořit podobný návod, který vám přesně poradí, jak na to. „Chceš si zničit systém?“

Pokud pracujete v nějaké trochu větší firmě, určitě už jste se stali obětí firemného týmbyldyngu. To je taková akce, jejímž cílem je stmelit lidi, najít si nové kamarády a vůbec se družit. Obvykle se ale lidi rozdělí na skupiny, strašně chlastají nebo vytáhnou počítače a hrají staré hry. Ke vzteku manažerů.

Sociální sítě se šíří jako mor a pokud se podíváte za hranice Facebooku a Twitteru, začne se vám z nich točit hlava. Některé vám dokonce umožní vlastnit něco, co v reálném světě patří někomu jinému, ale jen správný geek vlastní svůj brloh ve všech dostupných dimenzích, které se mu naskytnou.

Bugy, mouchy, brouky a jinou havěť zná každý vývojář. Nějaký ten problém se najde skoro každý den. Některé jsou malé a vyřeší se skoro samy, jiné jsou ale vážnější a trvá leckdy i několik dní, než přijdete na to, co se vlastně stalo. Některé bugy jsou ale jiné a mohou vám dokonce v práci pomoci.